Podunajská stezka
Roku 2009 se konal letní dětský tábor v Kačerově,
který pořádala paní Jitka Müllerová a pan Petr Müller. Na táboře s náma byli
nevidomí chlapci, kteří jezdí na Tandemech. Od tohoto tábora jsem začala jezdit
s nimi. Už jsem se zúčastnila závodu v Praze a závodu Karlovy Vary – Praha. 24.
září jsme jeli do Rakouska. Sraz byl v 16:45 na zahrádce, kde jsem se setkala s
Tomášem Marešem, Petrem Müllerem mladším i starším. Potom jsme jeli do Jírovic
pro pana Karla Novotného a vyrazili jsme na ubytovnu tam jsme se ubytovali a v
půl dvanácté jeli pro zbytek výpravy, který jel vlakem a byl to: Michal
Novotný, Marek Moflar, Ivo Budil. Ráno v 7:00 jsem vstala a šla jsem s Tomášem
dělat snídani, po snídani jsme vyndali kolo a jeli jsme. Krajina byla zpočátku
kopcovitá, ale potom dobrý… Večer jsme si rozložili stany a šli spát po velmi
náročném dnu. Další den jsme byli docela rozježdění, takže to pro nás byla
hračka. Cestou byly sady vinic a krásné stromky a Dunaj, podél kterého jsme
jeli byl krásný, čirý a čistý, a zase byl večer a my jsme ulehli a spali.
Následující den byl nejnáročnější ze všech, protože každému se něco nešťastného
stalo, např. jsme několikrát píchli.
Tento den jsme projížděli Lincem a zde jsme si prošli
pouť, z které jsme byli všichni moc nadšeni, ale bohužel jsme museli jet brzy
dál. Cestou jsme potkali i Čechy na kolech, viděli jsme krásné skály, které
dělaly pěkné stíny na domcích. Viděli jsme také východ a západ slunce. Spali
jsme ve dvou stanech v jednom jsme spali já Petr starší a Ivoš (i se slepeckým
psem Puggy) a ve druhém stanu spali borci Míša, Pepík a Marek, ve vozíku spal
Karel a Petr mladší a v autě spal Tomáš, náš řidič. Další den jsme pokračovali
v naší cestě za cílem. Cestou jsme viděli mořskou pannu vytesanou ze dřeva, na
kterou jsme mohli vylézt a o kousek dál jsme nocovali a došli jsme se podívat,
jak to vypadá ve městě. Koukali jsme se jaký mají vkus a jaké mají hudební
nástroje. Přešli jsme přes krásný velký most a ten most byl ze železa a drželi
ho ocelová lana. Také jsme viděli, jak tam žijí na statkách a farmách ve
velkoměstě…
Další den jsme vyjeli parkem a já s Pepou jsme jeli
napřed, ostatní jeli podél břehu Dunaje, tím pádem jsi zkrátily cestu, ovšem já
a Pepa jsme se pro ně vrátily, ale oni už byli pryč. Tak jsme pokračovaly v
cestě. Pomalu už je dojíždíme a cestou potkáme Tomáše s autem a ten nám řekla
ať jedeme dál k velkému mostu, tak jsme jeli už je vidíme, dojíždíme blíž a
blíž a co nevidíme, zbytek party se válí v trávě a povídají si o dějepisu...
Chvilku jsme si odpočinuli a jeli za naším Tomášem pak jsme odložili kola a
Petr uvařil se svými pomocníky prasečí kotlík. Pak jsme se najedli a každý si s
někým o něčem povídal. Pak na nás všechny přišel spánek a šli jsme si postavit
stany, tentokrát na louce u vinic. Ráno se nám nechtělo vstávat, protože jsme
věděli, že dnes každý dorazí domů.
Tentokrát jsme se všichni soustředily na cestu,
abychom v pořádku dojeli. Skončili jsme na kraji Vídně. A do Čech zpátky jsme
dojeli autem, byla docela velká tma, ale nám cyklistům to nevadilo, ba naopak
jsme byli odvážní vylézt ven a šup na večeři na benzínku. Pomalu, ale jistě
jsme se blížili k Divišovu. A mě se nechtělo domů, navykla jsem si na všechny a
oni na mě. Před synagogou jsme odpojili vozík a rozloučili jsme se. Petr mě
odvezl domů a potom vezl Míšu, Pepu, Karla a Ivoše do Prahy. Ale moc se nám po
sobě stýskat nebude, protože se zase brzy uvidíme.
Jitka Neterdová, žákyně 6. třídy.