Nikdy by mě nenapadlo, že si budu jezdit na windsurfingu po jezeře Bezdrev.
Sice jsem sportovně založený, ale sporty jako šachy nebo showdown jsou spíše sportem, který se provozuje v místnosti, a jen showdown se hraje s horní částí těla, trochu podobně jako pingpong. Jsem asi 7 let úplně nevidomý, a tak jsem ve sportování trochu omezenější. Možná je v tom i trochu lenosti, ale to nerad přiznávám na veřejnosti.

Nechal jsem se přemluvit a v pondělí odpoledne jsme přijeli do Hluboké nad Vltavou autobusem ke kostelu. Bylo domluveno, že nás odvezou autem do kempu, a byl jsem i rád, protože bágl, stan, spacák a kytara mi přeci jen dělaly trochu problém při chůzi - vánoční stromek by měl snad i zvonečky, ale ty jsem neměl.
V podvečer jsme postavili s přítelkyní stan, nafoukli matrace a už jsme se šli mrknout na jezero. Byl vlahý večer, a tak jsme rádi skočili do vody, která nás osvěžila.
Druhý den ráno po bohaté snídani jsme si prošli kemp, kde byly i bufety, prodejna s pečivem a i restaurace s rybími specialitami.
Těch stanů bylo docela dost a byly většinou mezi stromy dobře ukryté před sluncem, které nám přálo. Objevil jsem hodně kamarádů, až jsem se divil, kde se tu berou, ale oni sem rádi jezdí pravidelně několik let. Jídelna byla pod velkým stanem a jediný, co jsme si brali s sebou, byl ešus a lžíce, prostě paráda a žádné trápení při honění kroket na talíři. Jídlo bylo chutné a mohli jsme si i přidat.

Po obědě to začalo. Nechceš si vyzkoušet windsurfing? Máme tady dobré instruktory a voda je teplá! Byl jsem docela zvědavej, a tak jsem řekl -  proč ne. Tak si tě oblékneme, vem si jenom plavky - a už mě soukali do lehké bundičky a přes  ní záchrannou vestu, ještě neoprenové botky, aby to neklouzalo, a už jsem stál před plachtou, která byla zapíchnuta do země kousek od břehu. Instruktáže se chytil pan Robert Vachule, který mi ihned popisoval, kde je stěžeň, co je to ráhno a jak se mám k tomu postavit. Říkal jsem si, že je to docela sranda na pevné zemi, ale za chvilku už mě vedli do vody a tady si vlez na ten plovák. Sranda končila a začalo velké máchání se ve vodě. Jak jsem rychle vytáhl plachtu z vody, ta mě převážila a už jsem padal do vody jako shnilá hruška. Tak znovu na prkno, které mělo největší nosnost a prej bylo ze všech nejstabilnější, o čemž jsem pochyboval.
Skončil jsem po dvou hodinách docela slušně vymáchanej, ale šťastnej, že jsem si to mohl zkusit. Už jsem ale dokázal alespoň stát nějaký čas na plováku.
V pátek po obědě jsem si to šel ještě jednou zkusit a první půlhodinka byla trochu podobná úternímu máchání ve vodě, ale už to bylo z jiného důvodu - učil jsem se otáčet celý surf a taky přecházet po přídi, ale po zádi mi to šlo lépe. Najednou přišel větřík a já se rozjel poprvé, podruhé, no začal jsem jezdit po jezeře a bylo to přímo úžasné. Dokázal jsem jet proti větru a hlavně se na konci otočit a jet zpět. Ze břehu na mě jen pokřikovali, abych to otočil.
Měl jsem dobrého učitele. Ještě jsem si vyzkoušel kánoj a kluci měli i jednomístné kajaky. Tak že zábavy bylo dost a dost, jen toho větru prej nebylo letos tolik, ale pro mne jako začátečníka to asi bylo i dobře.

Kromě toho Jirka Mojžíšek vytáhl luk a šíp a my jsme stříleli poslepu do terče, který byl od nás vzdálený asi 7 metrů. Zpočátku jsme netrefovali terčovnici, ale postupem času díky trpělivějšímu míření pomocí lanka, které bylo s terčem spojené, se šíp více zabodával ke středu a nás to víc a víc bavilo.

Ve středu jsme si ještě udělali výlet vláčkem do Hluboké na zámek a zpět těch asi 6 km jsme šlapali pěšky; během hodinky a půl jsme už seděli v kempu u výborně načepovaného pivíčka.

Byl to pro mě po delší době zas nádherný týden dovolené pod stanem a užíval jsem si každý den. Na závěr v pátek večer se udělal táboráček a kytary doprovázely naše písničky.

Petr Bayer 2013