Sponzorem roku je
stále Eva Dhawan (věnovala dvě prkna pro pokročilé a
troje kompletní luxusní oplachtění)2.7.2023 - 8.7.2023 jsme uspořádali každoroční, již
31.
soustředění a výcvik ve windsurfingu na rybníku Bezdrev u Hluboké
nad Vltavou.
Po loňské nejistotě jsme se přeci jen už uklidnili a
je nutno říci, že improvizace bylo letos už viditelně méně. A musím
přiznat, že na šapitó jsme se letos už dokonce těšili (šapitó u nefungujícího
kiosku).
Přijíždíme stejně vždycky se
smíšenými pocity očekávání, protože určité stíny, o kterých jsem psal
loni, někde v koutku duše nadále trvají. A louka je přeci jen trochu
těsná a jiskérek ohně se moderní stany také trochu obávají.
Stále více účastníků také volí chatku a kupodivu
není obsazeno.
Ale vraťme se ke sportu. Počasí nám vyšlo úžasně a
celý týden nepršelo. První dva dny foukalo přiměřeně, takže si všichni
zájemci zajezdili, a to už od nedělního večera. Bylo i dost ochotných
rukou, které připravily báječné tvrdé dřevo na oheň, který tak mohl být
vícekrát. Poměrně hodně se tedy zpívalo a i Vlastík
na dudy zahrál. Kdo by si chtěl zavzpomínat, některé písně jsem zde
přiložil na stránku. Ve středu byla hlášena prudká bouře. S napětím
jsme ji očekávali. Když pak skutečně vítr přišel, stalo se to tak
náhle, že jsme sotva stihli reagovat. V první vteřině jsem jen viděl ,
jak se kácí stativ s kamerou. Pak si na hladinu lehlo několik surfů,
které jsme měli na vodě (některé naštěstí už blízko našeho břehu).
Očekávali jsme, že vzdálenější surfaři vylezou na prkno a budou se
snažit nejhorší dobu přečkat, dělala nám však starost Petra, která
stále plavala ve vodě. Vyrazili jsme tedy s kánojí na záchrannou
výpravu metrovými zpěněnými vlnami. Když jsme se k ní nakonec přeci jen
dostali, řekla nám, že je vše v pořádku, že jen ráda plave. Prý už to
ke břehu dotlačí. Tak jsme tedy jeli za dalším cizím surfařem, který už
takový hrdina nebyl a pomoc rád přijal. Po skončení záchranných operací
si dosyta zajezdili i instruktoři.
Další dva dny bylo už jen horko s minimálním větrem,
takže bylo dost času na další vodní radovánky i na lukostřelbu .
Celý lektorský tým odjížděl s pocitem, že tento výcvik byl asi vůbec
nejlepší ze všech. Přispělo k tomu možná i to, že bydlíme všichni jen
pár metrů od veškerého sportovního vybavení,a tak málokdy zůstává
neobsazeno. Mám pocit, že i surfujících bylo mnohem více než jiná léta.
No nádhera. Těšíme se zase
za rok.
Mimo aquaskipperu, 3 kánojí a 4 kajaků byly k
dispozici i tři paddleboardy a tři příslušně dlouhá pádla, takže se
stále něco dělo.
Na paddleboardu například konala výpravy Ráchel s Vítkem...
Letos se zúčastnilo celkem: 12 nevidomých (a to ani
nepočítám jednodenní návštěvu Zdendy Rybáka nebo Petra Bayera), 3
sportovci se zbytky
zraku, 6 slabozrakých a dva s jiným těžkým postižením, 31 normálně
vidících (z toho 14
instruktorů a dobrovolníků + dvě hospitantky z pedagogické fakulty; a
samozřejmě i nějaké ty děti účastníků).
