Závod KPŽ Beroun jely letos tandemy ve znamení technických potíží.
Na start se postavili 3 posádky – Tomáš Jirout / Emil Linka, Ivo Budil / Michal Rydval, Petr Fábera / Libor Holub.
Vzhledem k náročnosti trati jsme se velmi odvážně zaregistrovali na dlouhou trasu, která budí respekt svým kopcovitým profilem i technickými pasážemi.
Jelo se v podstatě nahoru dolů a tak jsme na celkových 51km nastoupali 1420 výškových metrů! Nejvyšším bodem pak byl vrchol Děd s nadmořskou výškou 493m.
A teď co se všechno může stát na bajkovém závodě!
Tomáš s Emilem po projetí nejtěžší úvodní části, kde se na 10km nastoupá cca 500 metrů, nabrali větev do zadního kola. Následkem toho byl prasklý drát ve výpletu, píchlá duše a nucené odstoupení ze závodu.
Ivoš s Michalem rvali kopce asi takovou medvědí silou, že to nevydržel ořech jejich Čuly a z bajku se stal furtošlap. Na dráhovce v Motole je to normální, ale ve sjezdech, které byly pro tandemy až extrémní, je to fatální problém. K jejich cti slouží, že pak i přes tento hendikep bojovali dál a dojeli až do cíle.
Navíc s tím bylo spojené padání řetězu, takže začali ztrácet svůj náskok na posádku Petr plus Libor, který byl na mezičase cca v půlce trati skoro 8 min a pod posledním kopcem 10km před cílem byli předjeti.
Ani Petrovi s Liborem se nakonec nevyhnuly problémy a těžko uvěřitelných 300m před cílem jim také spadnul řetěz.
Z údajů aplikace Strava lze vyčíst, že jejich náskok v tu dobu byl 1:25 minuty, rozmotání a nahození řetězu trvalo 1:15 minuty a do cíle tak přijeli s náskokem nicotných 8 vteřin! A to prosím v závodě, který trval 3 hodiny a 19 minut!
Na velké slavení ani hecování to nebylo, je jasné že za normálních okolností by Ivoš s Michalem náskok udrželi.
